Když děti dostanou buzolu, hra začíná naplno

Trasu naplánuj tak, aby měla jasný začátek i konec a žádné slepé uličky. Vyhni se místům, kde se nedá obejít překážka, ať už je to plot, sráz nebo bažina. Pokud jde o hru pro děti, dej jim na cestu světelný prvek, který je vidět na dálku, ale neprozradí je. Malá blikající dioda na batohu stačí. Nikdy je nenech jít samotné na úsek, který jsi sám neprošel za tmy.

Největší chyba je lepit vše vteřiňákem. Ten se vsákne do přírodnin, zanechá bílé stopy a spoj je křehký. Na kaštany a šišky stačí tavná pistole nebo obyčejné lepidlo na papír, pokud je povrch suchý. Špejle a párátka drží lépe než provázek, ale u malých dětí hrozí píchnutí. Hlídejte, aby dítě nestrčilo špejli do pusy. Plody je nutné před tvořením omýt jen tehdy, jsou-li od bláta; mokré je vždy osušte hadříkem.

Zkuste vymezit oblast, kde se schovává. Místo celého bytu nebo zahrady určete tři až čtyři místnosti nebo jeden pruh pozemku. Děti pak nemají pocit, že prohledávají nekonečný prostor, a hledání je rychlejší a napínavější. Zároveň tím snížíte riziko, že se někdo schová na opravdu nebezpečném místě, jako je skříň s chemikáliemi, balkon nebo prostor za spotřebiči. Právě snaha schovat se „lépe než minule" vede děti k místům, která dospělý na první pohled nezkontroluje.

Druhý problém bývá volba hry. Děti často dostanou hru, která je určená pro starší nebo naopak příliš jednoduchá. Pokud je pro dítě příliš těžká, vzdá to u prvního neúspěchu. Pokud je příliš lehká, nudí se, protože nemá co řešit. Zkuste hru otevřít a nechat dítě, ať si samo vybere, co ho zaujme. Někdy stačí vyměnit jednu figurkou nebo změnit cíl hry a pozornost se vrátí.

Orientační hra s buzolou pro děti od osmi let stojí na jednoduchém principu: dítě dostane azimut a vzdálenost v krocích, podle buzoly určí směr a dojde k dalším instrukci. Když se mu to podaří, najde razítko, kartičku nebo jiný kontrolní bod a pokračuje dál. Pro tuto věkovou skupinu je klíčové, aby trasa nebyla příliš dlouhá a aby mělo jasně viditelný cíl. První hru postavte na dvoře, v parku nebo na louce bez hustého porostu. Děti se tak soustředí na práci s buzolou, ne na prodírání křovím.

Vybíjená vypadá jako jednoduchá hra, ale stačí změnit počet hráčů a všechno funguje jinak. Tři lidé na dvoře si zahrají jen s upravenými pravidly, deset lidí už potřebuje organizaci a patnáct lidí bez jasných rolí skončí chaosem. Následující varianty vycházejí z toho, kolik lidí se skutečně sešlo, ne z toho, kolik by jich ideálně mělo být.