Co se stane, když papírové modely zapojíte do hry?
V tomto věku už děti zvládnou zahrát krátký příběh bez slov. Zkuste je nechat předvést, co dělají, když mají radost, strach nebo vztek – jen pomocí postoje a obličeje. Následně je nechte sehrát dvojici, která se beze slov domlouvá na společném úkolu, třeba staví pomyslný stan. Pozor na dva časté omyly. Prvním je, že dospělý příliš mluví a vysvětluje. Druhým je, že děti začnou šeptat. Připomeňte jim, že pantomima je o pohybu a výrazu, ne o tichém mluvení. Pokud někdo zapomene, co má dělat, stačí zastavit a zopakovat zadání.
Zvláštní pozor dejte na počasí. Přeháňka není problém, ale bouřka v otevřeném terénu ano. Sledujte předpověď ráno i hodinu před startem. Pokud se blíží bouřka, hru přerušte nebo přesuňte do krytého prostoru. Neschovávejte se pod osamocené stromy ani do blízkosti vodních ploch. A nezapomeňte, že mobil nemusí mít signál – proto se domlouvejte na pevných časech a místech setkání, ne na tom, že si zavoláme.
Typická chyba je značit příliš hustě. Když je fáborek každých deset metrů, lidé přestanou sledovat terén a jdou jako ovce – a jakmile jeden chybí, zmatkují. Na rovných úsecích stačí značka na začátku a na konci, na křižovatkách tři: před odbočkou, v odbočce a kousek za ní. Tím se potvrdí, že jsi opravdu odbočil. Zároveň platí, že značka má být vždy na té straně cesty, kterou máš jít, ne na protější větvi.
Počet hodů a způsob počítání si určete předem. Pro rekreační hru stačí, když každý hází dvakrát za kolo a počítá se pouze počet shozených lahví. Pokud hrajete ve více lidech, střídejte se po jednom hodu, aby se dráha nezaplnila. Nekombinujte lahve různých velikostí v jednom postavení — výsledky pak nelze srovnávat. Stejně tak nepoužívejte těžké bowlingové koule na malé lahve, mohly by prasknout a voda by zničila povrch dráhy.
Začni tím, že si trasu projdeš pěšky ještě před akcí a zakreslíš si každé místo, kde se dá pokračovat jinam. Rozcestí, můstek, průsek, vývrat, okraj mýtiny. Na tato místa patří značka vždy – ne doprostřed rovného úseku, kde nikdo neváhá. Papírové fáborky se trhají a mizí, proto je važ na větve ve výšce očí a vždy dva kusy nad sebou, aby jeden stačil na potvrzení směru. Stužky z umělé hmoty vydrží, ale v přírodě zůstávají roky, což je problém. Lepší je přírodní materiál nebo značení, které po akci odstraníš.
Než začnete cokoli slepovat, určete, k čemu má model sloužit. Jiné nároky má terén, po kterém se bude pohybovat těžká figurka, jiné značka, kterou budete přesouvat po stole. Pro herní použití se vyplácí silnější papír, případně podlepená kartonová základna. Tenký kancelářský papír se kroutí, rohy se rychle ošoupou a po několika sehráních model ztratí tvar. Tiskněte na tvrdší papír a barevné plochy přetřete bezbarvým lakem, aby se neodíraly prsty.
Pro opakované hraní se osvědčilo modely rozdělit na sady. Nemusíte mít vše hotové najednou. Několik jednoduchých kusů, které se dají kombinovat, nahradí jeden složitý a hráči si je mohou půjčovat, přesouvat a skládat podle scénáře. Barvy volte kontrastní vůči podložce, aby byly na stole vidět i při slabším světle. Značky a terče označte jednotným tvarem nebo barvou, jinak se v průběhu hry pletou.
Rozdíl mezi tmou a tmě přizpůsobeným zrak
Počítej s tím, že část účastníků půjde pomaleji a část rychleji. Trasu proto rozděl na úseky a na konci každého dej jasný orientační bod – ne jen fáborek, ale třeba přirozený mezník, který si lidé zapamatují. Zároveň si předem řekni, co dělat, když někdo zabloudí: zastavit se, vrátit se k poslední jisté značce a volat. Nikdy nechoď hledat sám a bez domluvy, kde se sejdete.
Na závěr platí jednoduché pravidlo: čím méně značek, tím větší musí být jejich jednoznačnost. Každou odbočku projdi znovu jako účastník, ne jako organizátor, a v duchu si řekni, co bys dělal, kdyby ti někdo předchozí fáborek utrhl. Pokud na to nedokážeš odpovědět, značení ještě není hotové.
Papírové modely mají jednu výhodu, kterou plastové často nemají: jsou levné na výměnu a snadno se upravují. Když se prvek opotřebí, vytisknete nový a hra pokračuje. Důležité je přijmout, že model je nástroj, ne exponát. Jakmile ho začnete používat, přestane být dokonalý — a právě tehdy začne fungovat.
Vyhněte se typické chybě: slepit model natěsno bez vůle. Papír se při lepení roztahuje a po zaschnutí smršťuje, takže spoje praskají. Na chlopně dávejte menší množství lepidla a nechte je krátce zavadnout. Stejně tak nepodceňte zatížení. Pokud má model stát na nerovném povrchu, přilepte zespodu kousek kartonu nebo vložte do základny minci, aby těžiště zůstalo nízko.