Když se doma nedá hrát, kam vzít děti na hřiště

Rozdělení do družstev nebo skupin je malá operace s velkými následky. Špatně sestavená skupina dokáže zkazit celý den, zablokovat práci a vyvolat dohady, které přetrvají týdny. Naopak promyšlené rozdělení udělá z průměrného zadání funkční tým. Nejde o to vybrat nejlepší jedince, ale vytvořit skupiny, které spolu dokážou pracovat. Tři až pět minut přípravy před rozdělením ušetří hodiny vysvětlování.

Pro děti od šesti do deseti let je klíčové, aby hřiště mělo dost prostoru na běhání a míčové hry. Fotbalové branky, basketbalové koše nebo jen velká travnatá plocha stačí. Než tam děti pustíte samotné, projděte si okolí – jestli nejsou v blízkosti opuštěné budovy, skládky nebo rušná křižovatka. Také zjistěte, zda na hřišti nejsou starší děti, které mohou být agresivní. Pokud ano, raději jděte jinam.

Dospívající už klasické prolézačky nebaví. Potřebují spíš prostor pro skateboard, inline brusle nebo workoutové prvky. Hledejte hřiště s pevným povrchem a bez ostrých hran. Před jízdou zkontrolujte, zda na ploše nejsou kameny nebo větve. Častá chyba je nechat teenagery na hřišti bez dozoru v pozdních večerních hodinách – jednak je to nebezpečné, jednak mohou obtěžovat okolí.

Pohybové hry se dají dělat vsedě nebo na zemi. Zkuste hru na sochy: hraje hudba a dítě se pohybuje jen na místě – pohupuje se, kroutí rukama, ale nesmí se zvednout. Když hudba přestane, ztuhne. Tato hra splňuje potřebu pohybu, aniž by se běhalo po místnosti. Další možností je napodobování zvířat vsedě: jak dělá kočka, když se protahuje, jak sova otáčí hlavou. Děti se u toho smějí a vydají energii, ale zůstávají na místě. Vyhněte se hrám, které vyžadují běhání a skákání, i když se tváří nevině – v bytě vždycky skončí nárazem do nábytku nebo stížností sousedů.

Ať jde o jakýkoli věk, vždy s sebou vezměte pití, malou lékárničku a nabitý telefon. Zjistěte si předem, kde je nejbližší veřejné WC a zda je hřiště oplocené. Pokud dítě potřebuje specifické vybavení, například chráněné sedačky pro batolata, ověřte to telefonicky nebo osobně. A hlavně – nechoďte na hřiště v době, kdy tam bývá největší nával, tedy po škole a před večeří. Ráno nebo dopoledne bývá klid a bezpečno.

Bezprostředně po prohře nefunguje vysvětlování ani moralizování. Dítě je v emočním přetlaku a informace nepřijímá. Nejprve pojmenujte emoci a dejte ji najevo: „Vidím, že tě to naštvalo." Někdy stačí být jen fyzicky blízko a mlčet. Teprve když se dítě uklidní, můžete přidat jednu krátkou myšlenku. Vyhněte se větám „to nic není", „nebreč" a „příště vyhraješ". První dvě znevažují prožitek, třetí slibuje něco, co nemusí nastat, a z dítěte dělá závislost na výsledku.

Staré tričko stačí převázat v pase a máš plášť. Nestříhej do něj, dokud nevyzkoušíš, jak padne. Alobal se hodí na korunu, brnění nebo křídla brouka, ale trhá se, proto ho podlep papírem. Kolíky na prádlo a provázek vytvoří jednoduchou loutku. Nakresli na kolík obličej, přivaž provázky k rukám a nohám a vedeš za ně. Uzel musí být pevný, jinak se loutka rozpadne při prvním zatahání.

Doma se nedá hrát, protože je tam málo místa, hluk nebo se prostě všichni lezou po sobě. Řešením je vyrazit ven, ale ne každé hřiště je vhodné pro každou věkovou skupinu a ne každé počasí. Než vyjdete, zkontrolujte, zda je hřiště vůbec otevřené a zda tam neprobíhá rekonstrukce. Stačí se podívat na obecní web nebo se zeptat sousedů. Vyhněte se hřištím hned u frekventovaných silnic, i když mají hezké prolézačky – děti se rozběhnou a nehlídají.

Když prší nebo je zima Mokré prolézačky kloužou, kovové části jsou studené a hrozí podklouznutí. V dešti se vyhněte dřevěným prvkům, které nasákly vodu a mohou mít uvolněné šrouby. V zimě zase pozor na led na schodech a na rukavice, které se zachytí ve skluzavce. Pokud nemáte kryté hřiště, vyměňte ho za procházku lesem nebo návštěvu dopravního hřiště, kde se děti učí bezpečně jezdit na odrážedlech.

Jak nastavit pravidla, která skutečně drž

Pro nejmenší děti do tří let hledejte hřiště s pískovištěm, nízkými klouzačkami a měkkým povrchem. Před vstupem zkontrolujte, zda v písku nejsou střepy nebo zvířecí výkaly. Typická chyba je vzít batole na hřiště pro větší děti – houpačky jsou vysoko, prolézačky mají velké mezery a dítě se snadno zraní. Raději volte menší hřiště u mateřské školy, která bývají přes den volná a bezpečná.